Pepíček je ve škole a paní učitelka se ptá: „Pepíčku, vám se narodila dvojčátka, viď?“ „Ano,“ odpoví Pepíček. „A jak se budou jmenovat?“ ptá se učitelka. Pepíček na to: „Nevim, ale tatínek říkal ňák Himl a Hergot.“

Ve třídě se děti baví o svých prarodičích. Děti si povídají o tom jak žili, co dělali, kde byli. Na řadě je Pepíček, a říká: „Paní učitelko můj dědeček měl strašnou smrt, on zemřel v koncentračním táboře.“ Učitelka říká: „To je strašný Pepíčku, tvůj dědeček byl opravdu hrdina a jak se to stalo?“ – „No on se ožral a spadl ze strážní věže.“

Babičko, tak nám povězte, jak se to > všechno seběhlo? Babička: No, jdu takhle parkem, sluníčko krásně svítilo a hřálo,tak jsem se posadila na lavičku. Po chvilce šel kolem mladík,takový pohledný,a sedl si ke mně.Po minutě se přisunul blíž a vzal mne kolem ramen. Žalobce: Bylo vám to nějak nepříjemné: Babička:Ne, vzpomínala jsem, jak to bylo krásné,když jsem ještě byla mladá. Soudce: A co bylo dál? Babička:Potom mi začal jednou rukou rozepínat halenku,a když jsem se nebránila, tak mi druhou začal sunout pod sukni ke kalhotkám.
Když už se mně tam málem dotknul, pustil mne a zakřičel: „Aprííl!“ Tak jsem ho zabila, hajzla jednoho!!!

Pepíček dostane krásné autíčko a maminka mu připomíná: „Co se říká?“ – „Nevím!“ – „Co říkám tatínkovi, když přinese výplatu?“ – „Aha!“ Vzpomene si pepíček a odpoví: „Neříkej, že to je všechno!“

Jede mírne přiožralej chlápek autem a nabourá do auta s dvěma buzerantama. Jeden z nich povídá „René, zavolej policii, pán nám naboural autíčko“. Chlap na to: „Pánové, nešlo by to prosím bez té policie? Dám vám litr každýmu, víte, mám trochu upito…“ a buzík na to: „Reníčku, zavolejpolicii, pán nám naboural autíčko a ješte bumbal, to se musí vyšetřit“ Chlapík povídá: „Pánové, nechte policii bejt, dám vám deset litrů každýmu, víte, mne před tejdnem sebrali řidičák…“ „Renčo, zavolej policii, pán nám naboural autíčko, bumbal a ješte nemá průkazečku, to se musí vyšetřit“!!! Chlapík se nasere a zařve „Tak víte co? Polibte mi prdel, buzeranti zasraný!!!“ – „Reníku, nikam nevolej, pán začíná vyjednávat…“

Přijde Karel na návštěvu k Frantovi, který je na vozíku. Sedí, povídají, A když už k večeru začíná být zima, Franta Karla poprosí,zda by mu z horního pokoje přinesl bačkory.Ten se ochotně zvedl a jde do pokoje, kde najde dvě Frantovy dcery, v nejlepších letech, 17 a 19, jenom v kalhotkách. Zálibně se na ně podívá a na jejich otázku, co tam dělá, jim odpoví: „Váš otec mi řekl, že vás mám přefiknout.“ Vyděšeně se na něj podívají a říkají: „To určitě není pravda, to by náš tatínek nikdy neřekl!! # # # # # > "Tak vy mi nevěříte?“ ptá se a otevírá dveře: „Franto,obě?“ zavolá a zezdola se ozve: „Jo, jo, Karle, obě!“

Pepíček vběhne do třídy 5 minut po zvonění bez klepání. Paní učitelka mu povídá: „Pepíčku, pěkně se vrať za dveře a vejdi ještě jednou, ale tak, jak by vešel například tvůj tatínek!“ Pepíček vyjde, za chvíli rozkopne dveře, vrazí do třídy a zařve: „Tak co, vy ku*vy! Nečekali ste mě, co?“

Pepíček se svěřuje mamince: „Mně se dneska zdálo o Mařence.“-"To nevadí, já to vyperu.

„Pepíčku, vyjmenuj dvě zájmena.“ „Kdo? Já?“ „Výborně Pepíčku, píšu ti jedničku!“ Ptá se paní učitelka: „Pepíčku, máš rád pejsky?“ Pepíček odpovídá: „Ano, paní učitelko, ale kočičku už jsem také jedl.“

Paní učitelka se ptá Aničky:„Co dává koza?""Mléko.""Správně.“ Pak se ptá Frantíka:„Co dává ovce?“ „Vlnu.“ „Správně.“ Pak se ptá Pepíčka: „Co dává krává?“ „Domácí úkoly.“

Prodavač se ptá Pepíčka:„Opravdu tě poslali koupit čtyři kila bonbónů a dvacet deka brambor?“

Paní učitelka říká dětem: „Teď vytvořte větu, ve které se bude dvakrát vyskytovat slovo ’’pěkný’’.“ Všechny děti vymyslely věty jako: „Včera byl pěkný den, protože jsme byli na pěkném výletě.“ Nakonec dojde řada na Pepíčka. „Tak, teď nám přečti svou větu ty, Pepíčku.“ – „Moje sestra přišla domů a povídá ’’tati, jsem v tom’’, na to táta odpověděl: ’’pěkný, kurva, moc pěkný!’’“

Pepíček šel první den do školy. Tatínek jej dovedl do třídy a poprosil paní učitelku o chviličku na rozhovor. Řekl jí, že Pepíček je hodný chlapec, ale moc rád se o něco sází a tak by se mohlo stát, že třeba ostatní děti připraví o svačiny a peníze na zmrzlinu. Učitelka se tvářila sebevědomě, že takových věci zažila dost a všechno vždy zvládla. Ujistila jej, že věc vyřeší bez problémů. Po obědě tatínek volá do školy a ptá se paní učitelky, jak to jde. „Všechno je v nejlepším pořádku. Mám pocit, že jsem vašeho synka zbavila těch jeho sázecích vášní. Ten neposeda trval na tom, že se vsadí o stovku, že mám v zadku krtka. Nakonec jsem se tedy vsadila a po hodině jej odvedla do sborovny a ukázala mu, že žádného krtka v zadku nemám.“ „Do háje, dnes ráno se se mnou vsadil o tisícovku, že první den ve škole uvidí zadek paní učitelky!“

„Maminko, můžu tu mísu vylízat?“ – „Ne, Pepíčku, jen pěkně spláchni!“

Ve skole: „Pepicku, kdo ti pomahal s domacim ukolem?“ „Nikdo, pani ucitelko.“ „Pepicku, nelzi! Kdo ti pomahal s domacim ukolem?“ „Tatinek.“ „Tak mu vyrid, ze Wolker byl Jiri a ne Johnnie.“

Je Pepíček v lese a kope do mraveniště. Příjde za ním kněz a povídá: „Pepíčku, pán bůh ti to odpustí, jen když mi na tomto místě řekneš, jaké tři věci jsou na světě zbytečné.“Pepíček za týden příjde a povídá knězi: „Kozy na jeptišce, to dole na knězovi a ti zatracení mravenci.“

Ptá se paní učitelka Pepíčka: „Co by se ti stalo, kdyby ti upadlo ucho?“ „Neslyšel bych,“ odpovídá Pepíček. „A co by se ti stalo, kdyby ti upadly obě uši?“ „Neviděl bych.“ „Jak to?“ „Spadly by mně brejle.“

Pepíčku, proč nekreslíš tatínka? Protože nemám plešatou pastelku.