Zahlédneš-li krásného černého koně,
jak cválá ve vonícím růžovém sadě,
svaly se mu napínaj,
a vítr protiž němu zafoukal.
Jeho hříva za ním vlaje,
a už vidí jen kus zeleného kraje.
Když si prohlédne zelenou krajinku,
a vidí tu krásnou travinku,
dostává chuť
na tento dobrý kus.
Když opatrně pysky ochutnává,
tak v hloubi duše ozvese ta krása,
vzpomínka na své kamarády,
kteří ho měli velmi rádi.
Byl tam hodný pán
a měl svoji stáj.
Vzpomínka se ozvala,
ale smutek pak už jen rozdal.
Ale v tom se najednou ve smutku zastaví,
a v dáli něco uvidí.
Krásná bílá klisna,
k němuž přicválala,
a ta jiskra v oku zahučela.
Ona je to hodná kráska,
a mezi nimi je to láska.